Kdo?

Čtyři stěny, plápolající svíčka.
Prázdnota v temnotě.
Ticho v prázdnotě.
Srdce bolí, sténá.
Já pořád jsem stejná.

Někdy, jen někdy přála bych si být jiná a přestat o všem pouze snít.
Být svá a nepředstírat jen, že šťastná jsem.
Však toto je pouze mé přání, toto v životě prostě mi schází.

Nevím, jak dál.
Nevím, jak znovu začít mám.
Jestli to vůbec ještě cenu má.

Jsem neschopna citu a tak jdu vstříc měsíčnímu svitu.
Schovám se v jeho záři.
Snad alespoň Luna porozumí mému trápení a snad ho už provždy zastaví.

Myslela jsem si, že jsem připravena světu jít vstříc.
Ale nejsem vůbec nic.
Jsem nula a nic víc.
Nikdo neví, kdo jsem!
Nikdo neví jaký je můj sen.