Bluesový večer

Sedím si doma v podvečír
a nemám s kým bych promluvil,
tak jemné loutny pějí
a já ji přece jen mám rád.

Poslouchám jemné teskné zpěvy
a žádný smutek necítím,
hoří knot svíce na tabuli,
kde také čaje šálek mám.

A cítím chvění dospívání,
kde skrývá se má budoucnost,
netřeba bázně při pohledu
na blízkých chvil putování.

Budu tu sedět hodiny
nebo roky kolem poběží
a svíce dále hoří
a čaj mi ještě nevychlad.

Tak rostou lidé mladí dál
a už jsou skoro staří,
kolem se kupí roků val,
jazzman stále tajně hraje.

Utekla voda v potoku,
co já jsem v třídách proseděl
a nevěděl jsem kde je doma,
zda tam a nebo tady.

Mám rád svůj život vezdejší
i minulost běhu mého,
radost to pozvaný je host,
těším se i z nezvaného.

Tak kane vosk a čaj upíjím,
když nevím co si myslet mám,
však raději vše jen cítím
a podvečír si užívám.