Maminko

Maminko

Odkládám zjizvený den- spěchem civilizace

nořím se do jasu vzpomínek

s hlavou na tvých kolenou

probíráš prstence mých zlatavých kadeří

otevíráš pohádkový svět raného dětství

Vnímám vůni domova- čerstvě nadojeného mléka

v kachlových kamnech příjemně prskající světélka

Naše kuchyň – otoman dubová lavice

stůl na něm obrovská bílá mísa

kolem ní velký apetit šesti dětí

a živo tak krásně živo

Ó jak chutný byl každý pokrm společný

sycený obdivným úsměvem rodičů

hutnělý láskou vyvěrající z pokory

Klidná neúnavná maminko

majáku našeho domova

kde ze skromnosti vyrůstalo rodinné štěstí

Děkuji za prozření oka víry

za umění žít v pravdě při vnímání Ducha

V každodenním rozjímání děkuji

až tam nahoru ti děkuji

maminko