Ze dna samotného pekla

Zastav všechno utrpení na světě
a možná ti pak uvěřím.
Možná všechna pochybnost o životě
zmizí jako nad hrncem dým.
A každý večer, když ulehnu ke spaní
nebude tam nepříjemný stín.
Který si rád sedne na můj klín
a škodolibě mi vypráví o pekle…

O žhavé zemi pozřené plameny,
kde hříšní lidé mezi kameny
jsou drceni svými vnitřními přízraky…

Myslíš, že patřím do pekla?
Za to jak mluvím o Bohu.
Za to co dělám i za to zač nemohu.
Za pocit vzteku a za pocit viny.
Za strach, za každodenní činy…

Na dně své duše slz spustím hráz.
Odpověď tak náhle přichází.
Peklo si prožívá denně každý z nás.
V bolesti, která nás provází.