Pět mých dam

Když se tak poohlédnu za svým životem,
Málem upadám mrákotem.
Pátá však ta pravá byla,
Teď je to moje žena.

A teď příběh o ženách mého života,
Nebyla to zas taková pohoda.
Do klubu jsem všechny pozval,
Vyprávěl jsem jim, jak jsem je poznal.

První žena byla jsi ty,
Vybral jsem si tě pro tvé rty.
Po čase krásného souznění,
Nastal čas lásky doznění.

Druhou jsem potkal v báru,
Neměl jsem o ní páru.
Strávil jsem s ní noci dvě,
Skončil jsem s ní, to rozhodně.

Ani jsem se nenadál, byla tu třetí,
Bylo mi s ní, jako s první.
Myslel jsem, že je to moje pravá láska,
Však byla to špatná sázka.

Čtvrtá – ta byla na mě moc,
Kvůli ní mě vezli na pohotovost.
Psychiatr mi na ní léky dal,
Já se rozhodl, já je radši nebral.

Pátá neměla krásy jako předešlé,
Dívali jsme se ale na sebe tolik toužebně.
Byli jsme spolu tři roky, pak byl pokoj,
Vzali jsme se a zazněl nám k tomu orloj.

Písničky je už konec,
Zazvonil nám k tomu zvonec.