Cela

Jsem v křeči
spoutaná strachem
zamčená v ciferníku hodin
každá vteřina mučí

tisickrát a pořád dokola
všechno se násobí a stokrát přičítá

řežou mě,
nůžkama vyrejvaj stigmata

zmenšuje se pocha vzduchu
kyslíku prudce ubývá.
chybí!

slunce dávno zašlo
kousky kvítí se drolí a sypou do očí

rvou mi vlasy
jeden za druhym
a za každej mě navíc bodnou špendlíkem
vzkaz jako na nástěnku
učí mě?
mučí?

vždyt mám v rukou klíče od cely
však jsem to já kdo m střeží