Anotace: Nenechte se zahnat do davu a buďte sami sebou...
Jak může duše básníka,
poletovat na nebi a obdivovat krásy,
když svázána je slovy tatíka,
jež učení na tebe tasí.
Chtěla by má duše vyprávět,
příběhy smutné a veselé,
však v učení se musí utápět,
proto básně nesou utrpení mé.
Nechci však vyprávět příběhy,
konzumní a veselé, šťastné konce,
chci aby myšlenky ve Vaší hlavě proběhly,
aby byla na zemi a neběhala po růžové louce.
Chci Vaší duši k zamyšlení povzbudit,
aby podívala se jinak na svět,
nové myšlenky a názory probudit,
hymnu změny Vám zapět.
Nenechte sebe lidmi do davu strhnout,
svou osobitost a jedinečnost si zachovej,
na svůj talent a umění musíš se vrhnout,
tím ty obyčejnější posměváčky překonej.