Koulelo se koulelo

Koulelo se jablíčko k tvojí sutaně,
některá tvá slova znějí přehnaně.
Prohnaně i s čistou duší na štítu
pravým opakem jsi k mužům ješitům.

Proto jsi mi první nechal přejít práh,
za dny protrpěné, za odměnu snah.
Přesto jablko, jež moudrost v sobě nese,
dokutálelo se k tobě lesem s otázkou: CO SNESEM?

Jadérka jsi z něho sušit dal,
nad mou láskou zlehka jsi se pousmál.
Nevím, zda ti budou k prospěchu,
stopy jeho cest vyrytá do mechu.

Nikdo mi už v cíli nebrání,
Lásku ctí i sami pohani.
Takovou, co i smrt svojí silou porazí,
jenom vzneste k nebi svoje dotazy.
KDY DORAZÍ PEKLO ZAMRAZIT?