JSEM ŘEKOU

Zaťaté pěsti, křik….ano, jsem tady.
Já, ve své nahotě, sám sebou.
Dívám se na svět, pln naděje a očekávání.
Na svět takový, jakým je.

Svět učí Tě kým jsi, v pestré paletě masek
vybírám, si tu svou.
Čas, je cesta voleb, mých voleb.
Voleb, ve jménu vlastního Já.

Pod vrstvou masek, ztrácím cestu ke svému srdci.
Ztrácí svou moc ve jménu EGA.
Svou řeku života, žiji až sem….

Sem, k základním otázkám vlastního bytí.
Rozum, chce domyslet nemožné.
…Cestu k srdci, vlastnímu Já,
Není tam, a přeci tam jsem.

Odhazuji masky, masky, sám před sebou.
Stojím ve své nahotě tak, jak jsem.
Nekřičím, nezatínám pěsti, objímám se.
Objímám sebe, svět, i řeku svého života.

Cesta voleb, voleb rozumu a srdce.
Tvořím, svou řeku života, její směr i cíl.
Když řeka ztrácí se ve věčnosti, zbyde otázka.
Otázka každého z nás nad smyslem,
našich řek života.

I moje řeka má svůj smysl.
Jejím smyslem je pocit….
Byl jsem tu rád.

Kdybych měl čarovnou moc,
přál bych si, aby až řeky Vás všech,
ztratí se.. ve věčnosti.
Jejich smyslem byly odpovědi ve Vás samých.