SÁM SOBĚ KATEM

Všechno mám tak rád.
Nemá to důvod, je to prostě tak.
V očích se zračí bezprostřednost.
Bezprostřednost žití.. tady, a teď.

Všechno mám tak rád.
A proto daruji se v pocitu viny.
Pochybné vítězství člověčenství.
Danajský dar sám sobě.

Všechno mám tak rád.
Kde je vina, je i trest.
Je to tak logické a nevyhnutelné.
Sám sobě soudcem, jak spravedlivé.

Všechno mám tak rád.
Přízrak trestu .. noční můra duše,
zvěstující příchod pána strachu.
Srdce s touhou zkamenět bije na poplach.

Všechno mám tak rád.
Krunýř strachu, smrtící stroj myšlenek
popírajíc samy sebe již svým zrodem,
neúprosně míří k cíly… přežít.

Všechno mám tak rád.
Touha žít, nebo touha přežít?
Víra ve vzdušné zámky?
Nebo logika bez základů?

Všechno mám tak rád.
Co je to vlastně všechno?
Proměnit strach v lásku.
Věřit v nemožné….v sám sebe.