podvlivná

procházím barovou vitrínu

snad v  marné  touze po vínu

po ukojení hladu

 

chyba že právě v bolu

sahám po alkoholu

po nejtemnějším svodu

 

možná by lépe bylo

a všem se kolem žilo

nemít klíč

 

od hlavních dveří na kliniku

z které jsem v okamžiku

zmizel pryč

 

teď kráčím nočním městem

klaním se sochám s gestem

s noblesou

 

a dokud andělé mí v bílém šatu

nemávnou křídly pro odplatu

půjdu s tou

 

která mi uvěří  že hřích je ctností

spojený s povinností

učit rozkoši

 

naslouchat tajným svodům

blesky zvát k hromosvodům

temně hřmít

 

a nedovolí slzám ronit

stejně tak břízám světlu clonit

chci jen žít

 

 

slyším je  jak se blíží tmou

mocné mě paže obejmou

a navzdory radostnému pláči

 

po dlažbě chladné

bez bot

do bíle tmy mě vláčí