obuju kecky

Obuju kecky z dětství
co šmajdaly
a pujdu napříč časem

do chvil
kdy ještě podrážky
měly vlastní vzor
a vybavím si
vzdor

co živil moje slova
zas a znova
v malicherných chybách
jsem se utápěl

snad jednu krásu doba měla
že vlasy
středem mého čela
klesaly dolů do půlky ramen
snad z nervozity
kousal pramen
já nejeden

v kapse jen pár základních věcí
zmuchlaný papír
jízdní řád
snad k tvému srdci
možná ke všem
byl jsem mlád

a tak se courám vlastní snahou
poháněn vírou v naději
že najdu místo kde se složit
snad v tvojí náruč
raději

z večera spláchnu jedním pivem
prach z nezkušených chvil
rozhlédnu mladí kolem sebe
protože vím že rád bych
ještě žil