Čápové a vrány

Slunce hřeje
mladá těla
k hříšné vodě mířící.
Tu se směje,
ta, co chtěla
zažít vášeň hořící.
Voda šplouchá,
vítr vane,
ptáci zpívaj z povzdálí.
Někdo doufá,
jiný plane
touhou oheň zapálí.

Plavky od Litexu
vyzývaj Tě k sexu.
Tak ve vášni víru
objevíš krásnou díru.
A uprostřed lesa
se ztrácí noblesa,
kde osud Tvůj klesá,
had v ráji zas plesá.

U vody jsou,
vytypujou
komu život přinesou.
Pod oblohou
poletujou,
zásilku Ti donesou.
Opožděnou, vytouženou
nebo zcela nechtěnou,
potěšenou, usouženou
ucítíš se najednou.

Požíraj hraboše, kterým jsi byla,
tak Tě ta zpráva vystrašila.
Nezastavíš kolo času,
nevrátíš ho nazpátek.
Přišla mračna z nebe jasu,
nesou konce začátek.
Když vidíš plíny,
tak cítíš splíny.
Po házení viny
musí přijít činy.
Tebe láká jen sláva,
on furt hulí trávu,
zabijete tak čápa
a nebo vránu...

U vody jsou,
vytypujou
komu život přinesou.
Pod oblohou
poletujou,
radost, starost donesou.
Nezáleží, zdali to chceš,
mnohdy dárek dostaneš.
To je když si něco začneš,
nevinným se nestaneš.

Žádný zítřek není,
okamžik život mění.
Není čas na snění,
už přišel konec dění.