Ticho hvězd

Aspoň chvilku ticha, pro rozhovor hvězd,
na obloze, jediné místo, kde ho mohou mít,
rušeni pouze paprskem věčného šmíráka,
co jednou v úplňku a jindy jen schován ve stínu.

Pár chvil nekonečných pro pár slov,
ticha rozhovorů, kdy pohledy se střetávají,
nad doteky možných a budoucích,
nevěstek v myšlenkách milionů lidí.

Aspoň chvilku ticha, jak requiem za život,
poslední epitaf nad černou oblohou,
ticho, a z ticha všechny možné odstíny,
od hlasitosti až k šepotu digitálních hodinek.

Z nábřeží hledí na ten rozhovor,
v odlescích řeky jenž plyne v dálku,
co v moře v soutoku se změní,
tam v dálce, kde ticho už nikdo nezná.

A v tichosti, odbijí už dvanáctá hodina ze sta nemožných.