Pochopení

Zlámala si palec rázem,
když spadla v pokojíku na zem,
než do Španělska odletěla,
palec vdlazemít musela,
byl to palec ubohý,
chudák jede, nebohý.
A když stojkuse učila,
podruhé si jej zlomila.

Autem jezdí neustále,
silnicím však není králem,
zrcátka, blatníky i světla,
nejednou z auta smetla,
a vtipné bylo velice,
když vjela do své ulice,
k trávníku se zaměřila,
a do bahna se zabořila.

Na brigádě už ji znají,
radost čivztek nezkrývají,
na pokladní, conespočítá,
dvě polévly Bona Vita,
a večer manka platit musí,
když ji ředitelka dusí.

Ve škole se strašně snaží,
ale řízek neusmaží,
v kuchyni si hraje dlouze,
po kvalitním jídle v touze,
hrnek, talíř rozbije,
když nádobí umyje.

Aby se všem zavděčila,
doma pěně uklidila,
a když večer ven chce jít,
za trest musí doma být,
vždyť je jí 21 let,
s mámou musíposedět!

Za sebou má holka moc,
a nejednu bezesnou noc,
o dům všichni málem přišli,
a s penězi tak tak vyšli
táta s mámou hádají se,
o hloupostech to už ví se.

Občas slzy roní hladce,
že v životě jí není sladce,
ráda se však nahlas směje,
všemu, co se kolem děje.
POchopte to prosím vás,
srdečná i rozverná,
a odřená má kolena,
touží jen po pochopení,
to však hlavně doma není ...