DŮM

Oprýskaný plechový nočník
protkaný bělavou pavučinou
s děravou gangrénou vypráví
o zašlém a opuštěném domu
kde už roky nikdo nebydlí

jen zašedlé polámané dlaždice
tu propouštějí stud denního světla
jako zamřížovanou naději z vězení

takový stařičký a povadlý ročník
co zasloužile nakukuje z popraskaných zdí
jako dávné foto pohlednice
do budoucnosti světa
ale tenhle letitý dům
svou unavenou zatuchlost
a charakter už nikdy nezmění

a v jeho tváři oken
nádherné rty vrzajících dřevěných dveří
s ručně kutou kovovou petlicí
tu mlčky v poločasu rozpadu čekají

aby do jeho základu
důmyslně prorůstaly mohutné kořeny
košaté srdcovité třešně
co něžně osázená růžovými květy
tu majestátně
jako vmalovaná do zátiší
v pozoru stojí

když hlídá nemilosrdné nájezdníky
co v podobě větru a deště
tu po sobě zanechávají
nesmazatelné a zřetelné stopy

časem vydrolené omítky
a zrezavělé plačící okapy
co jejich zakalené slzy
tu neúprosně vsakují do hliněných zdí
jako sníh do překrásného teplého jara

už dávno není zapotřebí klíče
od vyřezávané branky
když její ztrouchnivělý plot
tu laťkami valčík tančí
za bzukotu pilných včel
a dupotu bojechtivých mravenců.