Věrka Simka

Přicházím na místo, kde příběh se píše.
O dívce co bloudí životem
jako někde v knížce.

Místo toho aby žila,
pořád jenom hledá.
Okamžiky, skutky i čas obětuje pro druhé,
kdykoliv ji potkám, září štěstím a úsměvem.

Roztáhla by křídla,
vznesla se nad mraky.
Však železnou kouli na noze má,
ale hluboko odvážnou duši skrývá.

Ve škole je perfektní o tom žádná.
Při lámání chleba trochu se zdráhá.

My její kamarádi máme ji rádi, a jestli to půjde,
za ruku ji podržíme.

Na tomto místě sedávala, štěstí vyhlížela.
Sama s úsměvem říkala: Každý kolem touží po štěstí,
kdo tomu uvěří, tomu se poštěstí.

Naše Věrka Simka zůstala ve vzpomínkách.
Na řádcích této básně stane se nesmrtelnou
a v mém srdci krásnou jizvou.