Život nový se zrodí,
vážit si ho máme,
ten starý hodíme do pozadí,
tím všecko prohráváme.
Dokud blízkého neztratíme,
bereme ho jako věc,
Pozdní lítostí to ale nevrátíme,
ať je to přítel,pes nebo otec.
Nikdy jsme jim neřekli,
že jsou pro nás svět,
teď jsme se až zalekli,
až už nevrátíme je zpět.
Ty chvíle plné pohody,
ty růžové brýle,
jak sázeli jsme jahody,
a ty uchozené míle.
Mrzí tě to strašně moc,
jenže už neuslyším ani dobrý den ani dobrou noc...