Ach živote!

Sním o životě, lásce, pravdě i naději,
Když mé oči zhlíží z kopce, bojím se co osud mi nadělí.
Sudičky u mé postele věštily mi směle,
teď sám tu stojím bez přátel, mladý muž ve starém těle.
Obloha jak z oceli, slzami bohů obmytá,
ne to, že upadneš,ale jestli vstaneš -to se počítá.

Můj svět skrývá se v závoji, osamocen bloudím tmou,
samota je mi společnicí, tak věrnou a "nevinnou".
Poznal jsem lásku, věděl jsem co znamená mít rád,
poznal jsem bolest i to jak bolí pád.

Stromy jsou mi svědky, ve větru šeptá si listoví,
jak žít a jak bojovat to Vám ale nepoví.
Myšlenky plují nad mou hlavou, nedají pokoje,
a jen Ty víš že nezbývá Ti než vyrazit do boje.

Bij se směle příteli, vždy měj zdviženou hlavu,
však o jednu věc neusiluj ... o nehynoucí slávu.
Stůj si za svým, před lží a zlem své nohy střež,
sic dopadneš stejně jak Babylonská věž.

Zahleď se do dáli a přemýšlej chvíli,
jednou život ocení Tvou obrovskou píli.
Poslouchej své srdce, v něm Tvůj rádce dřímá,
cesta do ohnivého pekla je vždy rovná a přímá...