vzpominka na kdy?

projdu se po našich stezkách
naposledy
větvičky klaní se mým stopám
lámou se tak jako tenkrát
kdy nejkrásněji znělo
poprvé

a ruku v ruce význam mělo
ten dotek ztvdil spojení
dal zapomenou váze žití
pár srnek cestu náhle skřížil
mrazení

stejná hnízda
snad jen suší
ta hejna která vzešla z nich
i vodopád už nabral sílu
skály hladí
padá v tónech
nevšedních

ten pařez býval větší
zelenal se
snad chránil hejno
vlídných včel
dnes vítr láme jeho kůru
smutnou píseň cvičí
žít zapomněl

z nejvyšších vrcholů
výhled skrytý
koruny stárnou k oblohám
tak rozhlednu se
se vzpomínkou
úsměvy mrakům
tiše .. sám