Studené chvíle

Studené jako kámen v zemi:

V zemi tajné cesty někam vedou.
Nikoho nikdy nikam nedovedou.
Jenže jak se zdá,
mě svádí zima a tma.
Jsem tmavý pták,
co chce nahoru do oblak
a místo toho musí být v jeskyni,
se studenou skálou a netopýry.

Tmavší chvíle:
Jsou chvíle,
kdy člověk nemá na vybranou.
Černé nebo bílé
jsou myšlenky, co proletí hlavou.

Narodil jsem se do rodiny
a umřu sám.
Rok, dva roky, dvě hodiny?
-nevím kolik času mám.

Život se má žít
a ne na místě v něm stát.
Chtěl bych už někam jít,
ale můžu si jen hrát.

Láska bolí jako pes.
V noci mě budí strašný děs.
A nakonec i ve dne klopýtám.
I když mám, to co mám.

Vlastně mám jen sebe.
Nevěřím na vztah
a ani v nebe.

Bůh se o nás postará
-to je ta lež prastará.
Co ale z nějakého důvodu, občas,
probleskne nám hlavama.
A my v ní bez důkazu věříme,
když máme zrovna zlé chvíle.