Lev v kleci

Připadám si
jak lev v kleci
jak to kolo
obráběcí
co se točí
pořád dokola
a mé oči
v kalužích
čekají na Pola
až je přeplaví
přes moře
až zastaví
tu faleš
lidské kecy
toho oře
co proměnil se
ve lva v kleci…

Připadám si
jak ta šelma
kočkovitá
když mi bělma
z důlků vylízají
a smrt mě vítá
molekulu vzduchu
v pouličním ruchu
co si nikdo nevšímá
a srdce mi potají
svaly zatíná
všechno padá
do propasti
má duše mladá
hledá
věčné slasti
života
a já čekám
až tu klec
rozmotáš
tichem cestu křížím
přijeď a obejmi mě
nekoušu
neublížím…

Připadám si
jak lev v kleci
jen čtyři stěny
chci utéci
z huby mi teče
snopel bílé pěny
jsem nervózní zvíře
co zuby cení
a hnije v díře
šeptá
už není není
už skaženej je svět
nikdo se mě neptá
jestli chci tu být
a kousat si ret
na konci
ubohých vět
tak už se dotkni
vážíš si mě
přece
vysvoboď prosím
toho lva z klece…