Noc na břehu

pozvolna hroutím se do sebe

jsem těžký a nemotorný, jako slon

před očima večerem zarudlé nebe

ztracený na břehu nevnímám shon

oči mne neposlouchají, slepnu

pozvolna ztrácím umdlévající tělo

cítím jak mizím ze světa, blednu

nemohu si vybavit, jak se to stalo

jsem vyděšený, ale neschopný činu

nenápadně sápe se po mně spánek

přeji si, ať s vodou pro jednou splynu

jen bych tekl a hladil by mne vánek

nevím si rady, čekám až to přejde

ztrácím se v prostoru, v čase

mluví na mě, ale rozumět jim nejde

sápe se po mně spánek, zase

hlavou loudá se myšlenka: nikdy více

já ale moc dobře tuším, snad i vím

že mé předsevzetí shoří rychleji než svíce

a já zpátky se jistojistě vrátím

tělo courá se, pomalu jde mi naproti

již začínám vnímat všudypřítomný ruch

nesnáším ho, je mi k vzteku, k zlosti

mojí slabé vůle začarovaný kruh