Tam, kde radost žila

Pak zase jednou půjdu ve svých stopách
okolo domů, které již znají moji tvář
potichu, krok za krokem, za svými zády
které budou mizet v nedohlednu

Pak zase jednou půjdu v těch starých dobách
v očích se slzami, vážně, nejsem žádný lhář
budu míjet ty bary i své staré kamarády
snad vzpomínek tíze příliš nepodlehnu

Pak zase jednou půjdu v záři podzimního slunce
na každém rohu vůně mladých slečen
jejich hluboké oči ve větru zaváté vlasy

dám si burčák, sednu do trávy a budu se smát

Pak zase jednou půjdu s holkou ruku v ruce
napůl oblečen, napůl do nahoty svlečen
těžko se zapomíná na ryzího štěstí časy
ve snech vracím se sem stále
to nebudu lhát