Nesnově snová

Poklidný zástup mlčících stromů,
uprostřed snů,
naproti všech možných zástupů,
jen kousíček z nočních můr.
Cesta lemována patníky z ostružin,
krvavě rudé a rudě krvavé
jen bezbožné křížky na větvích,
co zvony z kostelů děvkám nahání.
Kroky jen střídají nohy vedle nohou,
brouzdaliště uprostřed padlých listů,
co nemohou zpět do nebes,
kde andělům padají z křídel legální
chlasty.
Když dvě ve skutečnosti jsou čtyři,
a zvířectvo mohou se nazývat lidmi,
stačí vždy jen malý krok,
a ze snů stává se navždy zlý hrob.