motýl si sedá,když má unavená křídla

někdy zapomínám jak to je
asi že dobře se pak cítím
jinde jsem
a takovou tu hříšnou touhu
co jsem v mládí míval
zažívám

trochu to hlavu motá
a na poslední chvíli
to jako abych nenarazil
smysly zapínám
obcházím nahodilé stromy
no a úsměv zvláštní
brouzdá moji tvář

prohlížím staré fotky
tak dávné
jen ty barvy pořád sluší
a že krz ty vlasy na ramena
pral se za ně
... nevěřím

ke dveřím
bráno po dvou schodech
s tou rychlou klecí
co dutinou se souká
snad abych ještě jednou vyhrál
soupeřim

tak asi naposledy na tahu
co možná svítání jen lehce mine
a cizí lidí zase potkám
co jak bratry z krve vzešlé
k ránu v objímám