Zabíječi Myší

Pod hlohem vratkavým ve větru zpívajícím,
u postele novomanželů, kteří vrzáním ruší šramot,
zpoza půdy až k základům dětských postelí,
jen černá očka, která nerozeznají dnů od nocí.

Trouchnivějící kůl se zářeny už mnoha,
pevně dřímají v rukách svých,
nebojácní šramotu, ni všech kouzel podzemních říší,
hledajíc útěchu a spasení ze svých hříchů.

K rodinám přichází, kapsy obtěžkány stříbrňáky,
dětem po ocásku, každému místo dárku darují,
s polibky od manželek, nebo jen zlým pohledem od dlaní,
pak v noci odchází, do kanálů, pod postele vrzající.

Stačí pohled, oči černé, které temnotě mohou soupeřit,
několik fousků u rypáků, ocasem šmejdí, hledají východisko,
pryč, pryč jen chtějí utéci, nakrmit mnoho ze svých dětí,
slepí jsou, ale rodiče po teplu jistotně poznají.

Tupá rána blízko za uchem, neslyší už nic,
oči jen tmou se začínají zvát,
bohatství v nebi je už nečeká,
za vraždění nemluvících tvorů, sobě rovných.