Životní dluhy

Brala jsem, příliš hodně.

Vždy plnou náruč štěstí.

V každém z okamžiku,

ve svém nitru.Naučila jsem se

prsty v prstech splécti.

 

Brala jsem,matkám syny.

A dováděla s nimi...

Jako dábel, mezi svými-rohatými,

Žila jsem mezi chtíčem opylými.

 

Brala jsem srdce vlkodlakům.

A starcům dodávala síly.

A z černých mraků,pyla víno s

neživými.

 

Brala jsem příliš hodně,

ted  ve tmě se tiše budím,

jsou dny ,kdy sedím o samotě,

sama své sny nudím..

 

Brala jsem kříže  na kopcích,

kde boží muka stály.

A v dálkách, pod duhou

to ovečky zvoncům písně hrály.

 

Brala jsem, kamarádkám muže,

a chtíčem se celá chvěla.

A moje duše s rudou září...

ohněm se celá rděla...

 

Brala jsem....

 

Teď už neberu,

každému jeho vracím,

tak přijdte si

prosím ,

pro své...

Já své dluhy splácím....