Milan řádí

Milan se dnes tuze zlobil,
chtěl rozdupat ženě mobil,
neb jí přišla ráno hezká,
od milence esemeska.

Představte si, že ji chtěl,
pozvat večer na hotel,
v Milanovi vřela krev,
začal řádit jako lev.

Připadal si jak vlk v kleci,
tohle není možné přeci,
snažil se prý jako vůl,
nyní nad vším láme hůl.

Ač Milana vztek pak přešel,
do hospody radši nešel,
pohlídá si ženu svoji,
jako rytíř v plné zbroji.

V hospodě se parta směje,
jak se kámoš doma chvěje,
esemesku psali v žertu,
nemůžou prý za pubertu.

Tihle staří puberťáci,
odvedli vám dobrou práci,
Milan doma více sedí,
manželky si tuze hledí.

Za ten dobrý nápad páni,
přišlo také děkování,
ženuška jim jako díky,
platí tajně štamprdlíky.

Doma vládla pohodička,
věčně spolu u kafíčka,
jenomže, jak plynul čas,
Milan choutky dostal zas.

Měl potřebu mermomocí,
sedět v baru do půlnoci,
chtěl zaťukat vedle v krámku,
nenápadně na Vietnamku.

Byla krásná, mladičká,
zřejmě ještě prvnička,
Milan s hlavou plnou plánů,
myslel na panenskou blánu.

Ač je z něj už v letech děda,
pokoj si prý nikdy nedá,
dokud nemá chřipku ptačí,
s každou rád si zaskotačí.

Vietnamka něžně šišlá,
jsem moc ráda, že jsi pšišla,
ten muj přítel Li-Jen-Ban,
veliký je hrubián.

Místo baru, jizba malá,
prý, že by mu rada dala,
při sladké vůni pivoní,
hned chce se projet na koni.

Vietnamky, ač jsou malé,
velice jsou vytrvalé,
náhle se vám Milan bojí,
souboj s mládím neustojí.

Vytratí se radši zpátky,
kdepak, žádné sexy hrátky,
spěchá domu za maminou,
snad už se ho choutky minou.