vnitřní svíce vyhořela
vprostřed mého těla
plní mne rezignace
nic nikde se mi nechce
mlha tupé apatie
obestírá mne všude
nic ten pocit nesmyje
červík deprese se klube
marním den, marním život
zpívat, řvát, skákat přes plot
cokoliv, jen ne marnit čas
jen neválet se zas
sžírá mne pocit viny
lenost a bezúčelnost
považuji za zločiny
hlásám vodu, piji víno
a přitom vinen jsem
jak vidno
slepým a hluchým soudcem
jež sám sobě je padouchem
kdo pomůže mi z toho kruhu
nevím, kdo má tu moc
na nic se již nezmohu
pomoc!