Bujará noc

Milan noční krajinou,
spěchá tajně za jinou,
našel si zas Marušku,
už ji vidí na lůžku.

Musí se však mermomocí,
spolu scházet pouze v noci,
Máňa chystá doma vínko,
Milan ťuká na okýnko.

Cestou si vesele pískal,
neb se v baru zase ztřískal,
zazmatkoval malinko,
popletl si okýnko.

Slyší, jak milenka chrápe,
do okna se za ní drápe,
chytá na ni potichu,
hladí rukou po břichu.

Mezi nohy hned se choulí,
vtom se lekne mužských koulí,
vyděsí se, achich běda,
vždyť tam leží Mařčin děda!

Zaklel, rychle prchá zpátky,
zastavil se až za vrátky,
přemýšlí, co bude dále,
nechce dát Marušce vale.

Moc ho láká děva milá,
nejednou s nim zahřešila,
tak se vrací, pozor dává,
zas s ním cloumá vášeň dravá.

Tohle je to okno pravé,
teď nastanou hrátky žhavé,
vždycky on byl mužem činu,
tak se vsunul pod peřinu.

Dívčí tělo vskutku našel,
nevadí mu, že si zašel,
Maruška se k němu tiskne,
potom blahem tiše výskne.

Roztouženě při tom sténá,
vášnivá je tahle žena,
sex s ní vážně děla divy,
výkřiky se nesou zdivy.

Děda však má špatné spaní,
neschvaluje tohle hraní,
rázně vlétne do ložnice,
v ruce pádná sukovice.

Zmizni chlape, já ti radím,
nebo ti jich pár nasadím,
že byl děda ještě chlapík,
sukovice tančí kvapík.

Milan rychle hledá díru,
tady nelze žíti v míru,
děd mu zdraví ohrozil,
s Maruškou že souložil.