Naposledy a navždy napořád

Mokvané ráno,
zpod peřin jen noha vykukuje,
na tabulky skla písně déšť vyťukává,
chladivý vzduch z teplých kamen,
teď bolavou hlavu objímá.
Několik korků,
od prázdných lahví válí se kolem,
do nohou zátky od piv tlačí,
pro ty sny to, ale stálo,
za létání ve větru a snění beze snů.
První kroky,
hned do lednice vedou,
jen specifický zvuk otvírané lahve,
přetržení kolku, praskot zátky,
jen velký záklon a několik loků.
A pak,
opět do postele zalézt,
obejmout tělo, které tak dlouho čekalo,
teď už studené a navždy už tak po dnešku zůstává,
mrtvé a tak jen alkoholem posilněn,
snaží se tělo tvé zahřát.

Naposledy a navždy napořád.