Žal

Slyšíme neustále vyprávění, jak z cizích dálek,
střílení kulometů, krev, pot, slzy a hrůzy válek.
Cítím strach, cítím, že se blíží něco strašného,
vidím příchod nového Ivana Hrozného.

V mém srdci žal nad ztrátou demokratických ideálů,
kdy se lidé, místo historických, boří do jiných análů.
Pláč a zděšení nad příchodem doby temna,
snad výhodou, že jsem křehká žena.

Muži do války opět poběží, atomovky čekají,
tyto myšlenky mě v duši neustále lekají.
Připravena na smrt ve válce hrůz a děsů,
zrazovat blízké, noční můry plné běsů.

Útěk nepomůže, uvidí tě všude,
zlo a extrémismu opět voličům srdce dobude.
Žal nad ztrátou demokracie... znovu,
totalita buší na dveře, zase zvednout oponu.

Tak se modlím, ať vláda tyranie se nevrátí,
mám pocit však, že čas míru se pomalu krátí.
Bomba atomová kdesi potichu dělá tik tak,
ze srdcí politiků se stal pouhý demokratický vrak.

Pozvednutí zbraně...prý má konec světa nastat,
mé srdce zkamenělo, politici se rozhodli krást.
Demokracie se boří, jak domeček z karet,
přijde válka - kolik bude trvat let?

Ve válce i sekunda se zdá věčnost,
zapomínáme na hořkou minulost.
Hledáme lék v extrému, to je však cesta bez konce,
pak budeme dávat, zbytečně padlým, na hroby věnce...