Rakovinová žena

Jsem rakovinová žena,
jako již rozfoukaná pěna,
jsem rakovinový zítřek,
jako z ozáření zbytek.

Nasaděj mi želízka,
do ruky flexilu,
injekci do bříška,
dneska už nežiju.

Z plic vzduch ven, dovnitř plyn,
aspoň už nebudu mít žádný splín.
"Sladký sny", řekne doktor
a dokonalým řezem udělá otvor.

Je to vůbec možné?
Tiše se bát?!
Jsem rakovinová žena,
já mohu odvahu rozdávat!!