Štěstí

Ke štěstí mi někdy stačí málo.
Když je třeba v melounu méně než sto malých černých pasažérů.
Nebo když prší nocí a semafory se rozmazaně zrcadlí na asfaltu.
Když napadne sníh a nikdo do něj nedělá stopy, jen já. Vyvolený!
Nebo když na přechodu pustím pěknou dívku, která mi za to dá pusu.
Dobře, to se mi ještě nestalo. Ale ke štěstí by mi to stačilo.
Když si zpívám písničku a aspoň třikrát se trefím do melodie.
Nebo když jedu v šalině bez držení a nevyrazím si ani jeden zub.
To jsem pak doslova v extázi!
Když ve francouzském filmu pochytím aspoň jednu větu.
A není to zrovna věta typu: "Merde!"
Nebo když projdu kolem pitbula bez újmy na zdraví, s oběma pažemi.
Když z kapsy vytáhnu sluchátka a není na nich dračí uzel.
Nebo když si vzpomenu, že jsem si měl na něco vzpomenout.
Když i na dně kofoly naleznu alespoň pár bublinek.
Nebo když při jízdě po českých dálnicích slyším slova písniček.
Když po dešti nešlápnu do louže, ale jen do kaluže.
A nebo když celý den nenarazím na nějakou zmínku o Ivetě Barotošové.
To mám potom vskutku druhé Vánoce!