Sebevrah

Jen jeden krůček mě dělí od smrti
jen jeden úkrok a vzlet
duše si chvilku potrpí
a tělo jak by smet.

Vítr mi čechrá vlasy, slunce pálí
asi to dnes bude můj vrchol dne
až od zábradlí se vzdálím
a tělo na dno dopadne.

Jen jeden úkrok a poznám let
srdce mi bije na poplach
jeste jednou ohlédnu se zpět
než všechny sny pokryje prach.

Stalo se, letím jak pták
rychlost mi zpivá v alt
ale místo letu do oblak
padám dolů na asfalt.

Jen tupá rána dozněla
v nečistém ruchu města
krev se po zemi rozlila
pod kupu živočišného těsta.

Má duše opět stoupá k nebesům
bez tíže chmur, strachu a běsu
života tíhu už nenesu
ve strachu z hmotného děsu.

Je život ztracený z pohledu lidí
k čemuž mám svoje výhrady
někdo se křižuje, jiný se stydí
však pryč jsou moje obavy.

Nesuďte mě za můj čin
to rozhodnutí bylo jen moje
stejně jako v duši splín
z životem v kopce hnoje.