Kudy kam?

Mezi nebem a zemí
kráčím sem zas pak tam.
Už nevěřím ve svůj klam,
napínám duševní rozpoložení.

Lidi pláčou s plnou hlavou,
ale ne s prázdným srdcem.
Ráno vše spláchnou kávou
pak se kochat facebookuvou zprávou.

Znechucen vletím do oblak.
Mysl lehká jako mrak.
Náhle v dáli slyším vlak,
jež sráží mne k zemi zas.

Bloudím mezi nebem a zemí,
stále a stále dokola.
Vím, že se nic nezmění,
ale srdce velí mezi oblaka.