o(pitná)

tisíce litrů radosti
proteklo mnou
a chladí
nádobu bezednou

co dno své kdysi
vždy tak pevné
v plynutí času
nechala si vzít

pár kostek ledu
k orosení stěn
zahřáté úchopem ladných žen
pomalu stéká

a slámka smutně
bez opory
jen vítr v ní se prohání
neslyšně padá
snítka máty
ráno mé cesty naklání

být tak živ pouze z pramenité
s příchutí věčných krápníků
ozvěnou temných
kamených chrámů
laděn