Na řece

U Metuje rostou túje,
po řece tam loďka pluje,
na sedátku mladá žena,
do básní je zahleděna.

Opájí ji verše krásné,
nad básníkem přímo žasne,
nálada se záhy mění,
řeka chystá překvapení.

K jezu se vám rychle blíží,
silný proud ji plány kříží,
bílá pěna tělo zkrápí,
snad se na břeh zavčas vrátí.

Pevně nyní vesla svírá,
lano ji pak hází Míra,
ač ten chlapec básník není,
večer její tělo plení.