Já jsem Níkotín

Zapálit a nechat plát…

Jen lehce potáhnout,
nechat vánek žhavé hřát,
vdechnout a hned jsem tam,
během chvilky už v mozku vězím.

Krásně čerstvý ještě nezkažen,
nikomu nevadím a nikdo mě nevidí,
stačilo pár chvil a už se nemohu cítit sám,
hnusný pro sebe a pro ostatní ještě více.

Nikdy takhle nejdu sám,
s černým přítelem, který mě nese,
vnikám hlouběji do Vašich těl,
stimulující slova a nechuť k chuti.

Stačila chvilka a pár slov,
a už nikdy lehce se nenechám zbavit,
v závislosti na hádání a na slova zbytečná,
jsem Váš pán a Vy otroci na mé závislosti.

A pak? Pár stavů úzkosti,
že nikdo zde už není,
a potom? Potom už věčný klid,
když z mysli a těl jsem odešel.


Pod botou zašlápnout…