Svýma očima...

Dívám se na svět jinýma očima,

dívám se na svět pohledem lásky.

Vnímám kde život končí a kde začíná,

sám v sobě nacházím odpověď na otázky.

Dívám se na svět svýma očima,

dívám se na svět pohledem z dálky.

Za černýmy skly líp poznávám sám sebe,

za černýmy skly, před světem uzavřený.



Dívám se na svět svýma očima,

dívám se na svět pohledem války.

Vše živé najednou ničím a proklínám

vše mrtvé za sebou ležet nechávám.

Dívám se na svět lidskýma očima,

dívám se na svět pohledem lásky.

vše mrtvé před sebou jak ze sna probouzím

plamenem co skrz duši mou proudí,

plamenem života.



Dívám se na Tebe svýma očima,

dívám se na Tebe pohledem lásky.

Za černýmy skly Já dávno znám sám sebe,

za černýmy skly, jsem uzavřený.

Dívám se na nebe pohledem dálky

z Tvých vlasů havraních přál bych si korálky.

Za černýmy skly líp poznávám sám sebe,

za černýmy skly, jen pro Tebe otevřený.



Jsme dva protilehlé břehy

a mezi náma jen neviditelné mosty.

Vím, že jsi přístav nekonečné jemné něhy

a já v tom moři jen koráb prostý.

Dívám se na Tebe jinýma očima,

dívám se na Tebe pohledem lásky,

ve svitu měsíce jsi moje peřina,

Já zase žehlička na Tvoje vrásky.

Dívám se na Tebe a Ty si klidně spíš,

v tajemných v zahradách, co za zdmi se ztrácí.

Oděná nahotou, Já dotýkám se Tě dlaní,

Tvý něžný polibky po větru Ti vracím.

Jsi víla ze stínů,

mozaika poskládaná z barevných sklíček.

Snad v Tvých snech nezahynu

i když jsi poskládaná

z malinkých krůpějí na kraji víček.




Dívám se do slunce svýma očima,

a na své kůži cítím Tvoji vůni.

V tomhletom světě Jsi moje květina,

jsi ten zvuk srdce co ve mně duní.

Dívám se do nebe, skrz oči žlutá zář,

cestu do duše mé hluboko protíná.

Za oknem v rychlosti mění se krajina,

před černýmy skly vidím jenom Tvoji tvář.

Před sebou vidím jen svou havraní ženu,

svět najednou zastavil se mi v běhu.

Před sebou vidím jenom TEBE !!!



Dívám se na lidi, jak šílí, blázní,

pohlédnu na Tebe...

ty šeptneš jen:

"No tak už zhasni."