Zoufalství

To je to zoufalství,
co drásá pevně hruď,
a pak,
z něj,
jen kvítek na slunci rozkvétá.

Oblečen a částečně nahý,
ve vánku uklidněn a v bezvětří,
když nic,
a nikdo,
ve slovech neustává, nepokojně vlaje.

A v ruce, jen dlaně svírá,
svíčka v noci neznale tančí,
a pak,
z její krásy,
jen plamen uprostřed dne.

To je to zoufalství,
které objímá své krásné děti,
nás,
kteří zpívají,
nás,
kteří básně skládají.