Kus svého já vtiskla jsem do básní
srdce je šepotář, duše pak mlýn
Na lesních cestách i v městských tramvajích
pulsují příběhy z jiskřivých dní
Do vína rozumy za nocí padají
po ranní mlze se koulí víček svit
U šálku kávy a sladké koblihy
svůj další kousíček začínám žít
Listuju po stránkách, v obrazcích slov
poslouchám život, jak skrz vše klokotá
Kde všude zůstala ozvěna mých stop
a jaký příběh bude dnes tetován
Ozvěna tvých stop
tu stále vrytá
něžně se choulí v řádkách slov.
Za srdce naše tvá poezie chytá
netřeba více.
Více slov.
Jako vždy hezké s nádechem touhy.
17.12.2012 19:34:40 | Paulín