Podvečerní

Stojím,
v ruce cigaretu.
Kouřím
a má tvář obětí je mrazivého vánku.
Mraky se honí
po obloze,
jak vlaky co duní,
když jedou po ocelové dráze.
Na zahřátí
kafe srkám
z hliněného džbánku.
Jinak jeví se obraz nebe,
jinak z Pardubic,
z Ostravy a jinak v Praze.
Stojím
a do vánku pouštím modrý dým,
znám spoustu vůní, lidí.
Znám spoustu slov,
smysluplných
i dávno otřepané fráze.
Mám oči jiné,
ty i skrze temno ve světle vidí
i tam, kde hlava na hlavě
skanduje, pomáhá,
radí se či šidí,
i spoustu šoférů,
jenž jiným cesty řídí.
.