Útěcha

Už nemá smysl rovnováhu
hledat na hořící hranici
klád výše sedmi sáhů
skládaných silnou pravicí.

Tělo plamenům napospas,
duše ne nepodobna troudu,
řetězy obemkly krk i pas
na rozkaz samozvaného soudu.

Útěchu nehledej, ta přijde sama,
pamatuj na moje slova.
Však neslyší přes pláč a nevidí přes slzy
novorozená vdova.

O nové známosti po čase
vede se diskuze plodná,
na ženě lokál se popase,
pro pravdu noří se do dna.

Ve vlastním světě ta usíná,
on do spánku úsměvem píše
jí věrnost až za hrob (zhasíná)
a všechna ostatní klišé.