satba

vyzvedl jsem si

vše potřebné

pro výrobu děr v měkké zemi

pár rukavic

černou růži

to že dobře je mi

najdu si místo

tiché …  stranou

všech cizích očí zvědavých

naposled vzpomenu si

jak tvé ohně planou

na tvůj smích

vyzvedl jsem si tě

v černém rouchu

snad ze dna svého sklepení

rozbalím v tichosti

lehce pomačkanou

s vnitřním běsněním

a teď si tě lásko

zasadím

tak jako révu vinnou

tvojí vinou

hluboko

abys mi nesla plody mojí snahy