Sestra padlých bratrů

Když svíčka skomírá plamínkem slabým,
písnička doznívá klavírem starým.
A i když věříš na zázraky,
těžko zvedneš naráz zraky.
Natož tělo z postele,
co už chtělo v kostele
být obklopeno kvítím.
Slouží Ti mladá víla,
soucítí kladná síla
s Tvým dost nelehkým bytím.

Z atmosféry chladné,
kde jen ticho vládne.
Přechází do varu
podzemního baru.
Křísit mrtvé, kosit živé.
Mrtvý ožije, živý spočine
v náruči Morfea na hodiny
zúročí do těla lihoviny
padlé......padne.

Oči z korálků, vlasy vraníka,
v noci Polárku krásy přesvítá
nebeskou září,
přehezkou tváří
všelijak tváří, to když snáři,
ať mladí či staří
chtěli by z obliby
nosit ji na rukou,
s nejistou zárukou 
vztahu, neboť v tahu
se podlamují kolena nesoucí ramena
směřující k pádu k nebeskému pánu.
I můj jazyk ovládl mrazík
z její přítomnosti.
Znějí přitom dosti
oslavné chorály.
Oslábne, zkoná-li
žal se vzňal.

Z atmosféry chladné,
kde jen ticho vládne.
Přechází do varu
podzemního baru.
Křísit mrtvé, kosit živé.
Mrtvý ožije, živý spočine
v náruči Morfea na hodiny
zúročí do těla lihoviny
padlé......padne.


Koho vážně zajímá
její duše a né jen tělo,
toho rázně zajímá
pocit vášně do lecčeho.
Má svá silná, velká přání.
A není princ, který je plní.
Ta zářivá, lesklá zdání
se jí jednoho dne splní.


Snad jen ty, co mrtvě leží,
nechá její bytost chladné.
Snadněji to půjde stěží,
nacházejí lítost hlavně.

Já chtěl bych jí kousek štěstí dáti,
trávit s ní dlouhé dny
v objetí.
Dá se o ní mně však pouze zdáti.
Zažít si pouhé sny
v zajetí.
Dá se o ní mně však pouze zdáti.
Zažít si pouhé sny 
v zajetí.