nemít střet

 

 

 

..a tak dál a dál budu předstírat

že budu žít věčně věčně snad

že květiny déšť nikdy neskloní

že zůstanou hrdě rovně stát..

 

(Flowers Never Bend With The Rainfall - Simon And Garfunkel)  

 

 

 

 

takový rozdíl

skutečnosti od domyšlenek

a to nereálné opravdu

bolí         děsí

odsunuté do devátého rohu

třinácté komnaty

do nevědomí a nechtění

za barvy tak temně syté

až z toho přechází

uši         i hlasivky

sevření na skřipci

bez možnosti

a přitom jich je tolik

až berou rozum         dech

i pevnou půdu pod nohama

hroutí se doměkka a poddajnosti

a vodící struny jsou život

 

v ruce nůžky a podstatu

na jazyku filozofii a světlo

 

pořád ještě je lepší ten kříž nést