Předpůlnoční o severu

Ani verše mne teď nějak nenapadají a ani ty plytké rýmy.

Ono těžko říci když Vladivojna La Chia vrátila se ze zkušebny,

nastuzená,

nosík plný rýmy.

Jen dokola a zas

hraje Radio Čas .

těch pár minut, než den se v druhý zlomí,

propluje,

jen unavený Matti Vuori u počítače zevluje.

Tu chvíli,

než to tady odklikne a půjde navštíviti svou kuchyňskou linku

usednouti ke stolu,

dát si kafe,

v ruce cigaretu a v druhé hrnek

v hlavě češku, norku, finku.

Leč i když zatím žádná nevěra

stejné přijde mi to tak, jak zpívá Palo Habera...

...a jako on si říkám ČO S TÝM,

keď o tom tak sem tam spieva a s nim aj celý jeho Team.

Prostě mám ještě zhruba tak čtvrt hodiny

a tak tu píšu koniny,

jen tak zkrátit či vyplnit ten čas

ačkoli o evropankách dalo by se říct:

Ver tomu či never

leč prebádaný mám ten sever.

Vieme ktoré su krásné a ktoré su ještě krajšie

a viem ktoré z druhé strany

spíše pripomínaju zimné vrány.

Ale vím, spíše řekla bys mi:

Povídej mi, ale víš...už ne,

čo keby si raz...

však vieš,

ty krásky južné.

Nevím, pomalu slova navlékám

jako na nit korálky,

něco čekám, něco nečekám

či píšu psaní do dálky.

Prostě jen tak dnes,

čistě,

hole,

nezakrytě,

bez obálky.

Pravda,

napsát jen tak veršů pár

stojí trochu fušky,

ale co naplat,

když z Chile dovážíme tužky

ačkoli nevím,

neznám zda z toho jdou do kasy dividenda,

či kdo si hraje na disidenda,

nemohli už oni,

tak vyslali prezidenta.

A slova Tvá

ostrá,

stejně jako má,

stejně jako nůžky

co stříhají papíry...

to nic...

to nic...

to jen místo lásky nakonec trochu té

politické satiry...

Myslím že jsem napsal moc

a tak přeji dobrou noc.