Nebrečím
Nebrečím
Jako síto jsou mé vlasy
konipasy obklopena.
nahá pěna
velebena tím urputným tichem.
S prázdným hříchem.
Tři chodili po okolí obilí
oblíbili si ji a pili
co hrdlo hrdličky ráčilo
skotačilo
ve skoku k tobě.
Atomově rozvláčná.
Pak vláčná slova
znova mě omyjí
pokryji tvou dlaň nouze.
S vidinou něhy pouze
klouže v louži v kouři samoty.
Za noty housle získal
vlasy vískal
vlys skal sevřel jej.
Je takových habaděj.
Komentáře (11)
Komentujících (3)
Doporučit
Tisk
tenhle způsob rýmování mám ráda :o)
ale tenhle řádek je mimo mé chápání:
velebena tvým šátkem lichém. -?
18.12.2012 09:05:15 | hanele m.
Děkuji. Vysvětlení je prosté - mám ráda jeho kostkovanou šálu...:)
18.12.2012 09:35:22 | Jiřinka Mignonka
no dobrá - ale šátkem lichém? nechápu to spojení.. myslím gramaticky
18.12.2012 09:38:12 | hanele m.
Děkuji za podnět, pozměnila jsem to. Když jsem si to pořádně přečetla, taky mě to praštilo do ucha :)
18.12.2012 09:46:58 | Jiřinka Mignonka
Já vím, jsem si vědoma toho, že to není správně. Popřemýšlím, pozměním:)Dík za upozornění.
18.12.2012 09:42:15 | Jiřinka Mignonka
"Nebrečím, neumím to."..není to tak...ve svých verších pláčeš celkem často, myslím...
pěkný
18.12.2012 03:43:55 | Robin Marnolli
já jsem veselá i když pláču:)
18.12.2012 07:51:41 | Jiřinka Mignonka
nevím, jak to myslíš...ale mne když srdce bolí, tak se na lidi kolem směju, aby to nepoznali...(máš to stejně?...asi ne:-)
18.12.2012 08:12:12 | Robin Marnolli
Aha, já to teda mám jinak. Není to maska pro lidi, ale já prostě i v tom nebehorším a sebesmutnějším ději vidím něco jako divadelní hru, plnou živých postav, vůní a chutí, a tu představu převedu na papír, a během toho psaní se cítím tak bezvadně, že je to vlastně strašně super...:)
18.12.2012 08:57:09 | Jiřinka Mignonka